Památník Tomáše Bati ve Zlíně byl postaven podle projektu architekta F. L. Gahury v roce 1933 k prvnímu výročí tragické smrti Tomáše Bati při letecké nehodě. Podle autora měla být stavba velkou vitrínou z betonu, skla a oceli. Nyní probíhá jeho celková obnova do původního stavu.

Firma Stabil zpracovala pro Město Zlín podrobný průzkum a statický výpočet pro kontrolu další použitelnosti konstrukce, později pak i projekt rekonstrukce památníku ve spolupráci s ateliérem TRANSAT architekti.
 
Vlastní skelet objektu byl podrobně prozkoumán a výsledné zjištění ukázalo jeho velmi dobrý stav. K dispozici byl i původní statický výpočet, zřejmě pro rychlost byly např. sloupy dimenzovány na polovině jedné strany výpočtu.

S tímto průzkumem se pojí jiná zajímavost: Zadání investora obsahovalo striktní požadavek na posouzení objektu podle současně platných norem. Nosná konstrukce vyhovuje provozu za předpokladu uvažovaného nahodilého zatížení qk = 3,0 kN/m2 se součinitelem zatížení 1,50. Stejnou hodnotu uváděla stará ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí. Spolek inženýrů ve Vídni pak uváděl v roce 1889 hodnotu 300 kg/m2 pro školy a pro tlačenici lidí hodnotu 400 kg/m2. Podle současné platné EN 1991-2-1 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí je však užitné zatížení dáno hodnotou qk = 5,0 kN/m2!

Zajímavé jsou také změny předpisů pro vyztužování prvků, kdy některé nevyhovují současné normě, např. sloupy přes dvě patra na výšku 9,0 m nevyhověly na vzpěr apod., ale podle dikce normy ČSN ISO 13822 Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí lze konstatovat, že konstrukce památníku všechny požadavky splňuje a je ji tedy možno považovat za bezpečnou pro další uvažovaný provoz i s prvky, které současnému posouzení nevyhovují. Pokud by ovšem investor striktně trval na dodržení současné platné normy EN 1991-2-1, byla by nutná celoplošná sanace skeletu